Darmo lidská peruť za výborem
Tímto tvorů božských poletí,
K jehož tváři mnohá století
Shromážděly krásu sličných forem;
Jak tu horlí jeden s druhým vzorem,
Jak duch viní těla odětí,
Kde však nebe, velkou obětí,
Učí, coby se vším mohlo zborem:
Protož co já smělec koli tanu
V básněch krásu její slavících,
Jest jen krůpějička z oceanu;
Avšak coby Tibru, Temži, Dnistru,
Zníti mělo v řečech tisících,
To zni aspoň v jedné, Labi, Istru.