Právě když se úcta tuto dála,
Hlásá Apollova kanclířka
Mudřena, že ještě básnířka
Jedna na chrám uměn zaklepala;
Pešťanka prej že jest, povídala,
Serbkyně, a ač jen krajčířka,
Já šla v ústřety až na dvýřka
Po pleci pak ji sem potepkala:
Možnoli? o vítejte! Vy z Pěstě?
Co pak slyšno tam těch na stranách?
Znáteli – či žije – zdrávli ještě?
Ovšem! řekla hezká nevěstička
Tato, davši mi svůj Almanach,
Já sem Julka Radivojevička.