Včera večer se nás na knížecí
Hvězdárně houf drahný nasbíral,
Zprávce skla dal, oči protíral,
An mu z ust se učná slova mecí;
Každý za ním oči na visecí
Po obloze hvězdy upíral,
Jen sám já sem k zemi pozíral
Na korunu tu všech světských věcí:
„I co hledíš ty tam na zem nízkou?“
Řeknou hvězdáři a přátelé:
„Hvězdu novou odkryl sem a blízkou!“
Hned i oni zrak tam obrátili,
A pak po hádce Ji umělé
Za najkrašší všickni vyhlásili.