Najkrásnější nade všecky cnosti,
Cnost, jenž vlastní cnosti ukrývá,
Pohled, jehož krotkost stydlivá
Jest jen zrádcem větší spanilosti;
Sardce, jen mu trůn dej všemožnosti,
Ráje po vší zemi rozsívá,
Rtíky, z nichž se zdravý ozívá
V liboplynné rozum výmluvnosti:
O, kde svítíš hvězdo utěšená?
Jsili v skutku, drahý předměte!
Čili jen sen marný zlatých časů?
I ne, žije! žije? líbých hlasů
Struny k chvále její zavzněte,
Ei hle mně je, mně je zaslíbená.