Jítili mám světem nejšířejším?
Mámli státi, čili seděti?
Jen chci cosi, ano věděti,
Co chci, umem nelze denně mdlejším;
Host si kýsi hnízdo v nejtklivějším
Stláti začal srdce poupěti;
Bode, sladí: mám to trpěti?
Či všem výhost péčem dáti zdejším?
Hnedky slzy roním od žele,
Hned jsou líce, oči veselé;
Lkám a plesám zase v dobu krátkou;
Poshovte jen, milí přátelé,
A vy mlčte tváři kyselé,
Nechejte mi bolest tuto sladkou.