Chtěl jsem pěti králů Českých trůny,
Bratrů příchod, Vlastu s Libuší;
Chtěl bič boží, kterak do kuší
Střely klásti svoje učil Huny.
Tatry zlaté, Tokaj, ticho luny,
Prst se tytýž hráti pokouší;
Ale klamné vždycky do uší
Mína jen a Mína znějí struny.
Slohem prostým bájky, kvety, říše,
Psát se jmu, než pero svévolné
Tahy jiné, jiné ruka píše.
Ani řeč má s vůlí kráčet neví,
A co v spolku lidí nevolné
Srdce kryje, kvapný jazyk jeví.