Na hranicech Nebeslavska teče
Řeka Lethe čili Zábuda,
Jejíž pitím, čudo nad čuda!
Všecka mizí zemnatost i péče;
Každý stín z ní nade břehem kleče
Pije, a ai časná nerůda,
Bolest, zármutek i ostuda
Na věky se z příchozníků zvleče:
Proto, jako ze stromův když v lese
Listí na zem padá v jeseni,
Duchů slavských množství sem se nese;
Aby křivdy pozapomínali,
Zvláště ty, co jejich plemeni
Maďaři a Němci činívali.