Každý přítel mladosti mé vije
Věnec radosti si kvítkový,
Každý život vede takový,
Že se šťastným, jak si žádal, čije;
Ten má ženku, toho sláva kryje,
Tomu poklad dopřán kovový,
Jen mne potkal osud, jakový
Člověk radše čítá, nežli žije:
Celé moje zemské živobytí
Jest jen ve dvě léta stěsněno,
Neb já mimo lásku neznám žití;
I tu však mi cena hořčí choutku,
Ano posavád už placeno
Za dva roky štěstí, deset smutku.