377. Zahořekol sem se snad tisíckráte,

Zahořekol sem se snad tisíckráte, Že už nebudu víc básniti, A vy Muzy předce rušiti Zářek můj mne vždycky nabádáte;

Poněvádž pak samy ostýcháte Ubohou se duši škádliti, Tedy žádosti své pelniti Snokradného Milka posíláte:

Onehdy sem tak se s tímto pánkem, Rozkmotřil, že v strachu kročeje Okřídlil, a poradil se s Vaňkem; Ale darmo! bych všech zemí i vod

Meze prošel, nic to prospěje, Nebo báseň jest můj celý život.