Dokud moje dny věk nedospělý
Kytkami, a věnci opletal,
Jako ráj mi život prokvětal,
Země se mi smála i svět celý;
Ale teď, když Milek láskostřelý
Všecku zbroj svou na mne vymetal,
A čas mladosti se rozletal,
Stojím jako Vulkán vyhořelý:
V kterém plamen zhasnuv jenom pruhy
Nechal, požáry a požehy,
A však i zde plaťme pravdě dluhy;
Láska ta, co sardce moje mučí,
Dává v těžkostech i odlehy,
A sám kříž mne objímati učí.