Skip to content
1793–1852

371. Nepřebrané jest a nenabažné

Jan Kollár

Nepřebrané jest a nenabažné Štěstí to, nimž láska chlácholí, Hle já paběrkuji na roli Posud její minulosti blažné;

Hned mne těší onno Sálovlažné V mysli obnovené údolí, Hned hry, kratochvíle, neboli Rozmluvy a práce naše snažné;

Stokráte sem prošel už to pole A vždy list neb kvítek nacházím, Nimiž hojím přítomnosti bole; Pro ten dlouhý krátké slasti zbyvek

Málo chybí, že už nesázím Rozpomínku v lásce nad uživek.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.