Ne, by zpěv můj, třebas rozepnutá
Bralby k nebi křídla orlice,
Tebe slavil, krásná Světice,
Od Cherubů božích okleknutá;
Tvoje jméno hvězdoharfa dutá,
Hlásá na věčnosti hranice,
Kde se do soustavných směsice
Valí plesů, zvukem jeho tknutá;
Písně moje nejsou ve sirobě
Lásky této více písněmi,
Jen ta prosba nebešťanko k tobě:
Oroduj tam v onné Slávě věčné
Za Slávie slávu na zemi,
Jako dítě za svou matku vděčné.