Skip to content
1793–1852

362. Jedněm nemoc ukracuje léta,

Jan Kollár

Jedněm nemoc ukracuje léta, Druhé moří záští sokovo, Tyto nese meč a olovo, Hrom aneb jed smerti do teneta;

Po těch bývá, když mor přijde, veta, Tyto zbojství dáví lotrovo, Jiné klidí rámě katovo, A mne – láska snáší z toho světa;

Opakujte žel můj zem i moře, Jiným slasti strojí pochlebné, A mně láska činí bol a hoře; Polituj mne nebes celý strope,

Jiným stele lůžko svadebné, A mně láska hrob a jámu kope!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
362. Jedněm nemoc ukracuje léta, · Jan Kollár · Poetry Cove