Od té doby, v kterou do mne vyšší
Život vřením svojím vdechnula,
Duše vazby těla vyzula
Jsoucí Bohu nežli lidem bližší;
Vnitřek můj i hluk je světa tišší,
Země s kouzly svými usnula,
Ba i láska láskou minula,
Jako sluncem hasne hvězda nižší:
Pakli předce válku strojí zrádný
Milek proti sardce tichosti,
Činím jako Moskvan nepřevládný;
Nepříteli svému ku posměchu,
Abych ještě chránil volnosti,
Hlavně házím na svou vlastní střechu.