Lampa bledne, oknem tichá leje
Luna světlo v pelné proměně,
Stolík nechám, patřím zmateně,
Lampa bledne a šum kýsi věje;
Kyna rukou proti mně se chvěje
Stín, co anjel s křídly, na stěně,
Kdo to? ptám se z okna schýleně,
Původ stínu v zahrádce být mněje:
Ticho v sadě, ticho v chyži bylo,
Oko zase patří k úkazu,
Potom blíže k němu přistoupilo;
Omráčí mne strach, než opět zkřísí
Radost velká z toho zárazu:
Kdo to, dím, ha Ty si, Míno, Ty si? –