Vichru jekem různá skryté moutí
V mraku černém živly obloha,
Zpěvců lesních čeleď ubohá
Teskno v listném schranu hledá proutí;
Oblak hněvný na zem hluché nutí
Kázni plémě, snest je nemoha,
Tu blesk, hromy, vluny, pro Boha!
Koráb strojte proti zahynutí:
Utoulím se, vzdoru s bázní spáře,
Pode lípu v poli stojící,
Než tu úkaz množí hrůzu chmury;
Duhu spatřím, na níž v bílém šláře
Růžťkou kyne Mína sedící,
Vystru po ní náruč – Ona zhůry: