Už se rovně udatnému reku
Bráním lásce mečem dvosečným,
Předce učinit mne bezpečným
Posud nelze dálce ani věku;
Pustil sem se už i do útěku
Světem širokým a zmatečným,
Než jak Meander sám zpátečným
Tokem veždy k zřídlu svému teku:
Ta všech krás a cností vychovanka
Uřekla mne tak, že nesprostí
Čarů těch mne žádná světa stránka;
Ani nechci, nebo toby citu
Vzalo pramen všechněch radostí,
Ustám řeč a život mému bytu.