Krásná Češko v Plezni! i já zváti
Velkým Petrarku chci velkého,
Nelze mi však toho slavného
Muže na se přirovnání bráti;
Nade jednou Laurou pěkně lkáti
V loktech druhé, to nic těžkého,
V řeči štastného a vděčného
Národu, jest rozkoš básně psáti:
Já kde vtipem, tam i sardcem bývám,
Jeho křídla sobě zvolily
Sladkou šalbu jen, já pravdu zpívam;
Jeho Znělky nepodlehly času,
A mé se už dávno rozbily
O zdi Tater tverdých bez ohlasu.