Ač už dnů mi smutně proplakaných
Množství způsobila veliké,
A sám osud světy toliké
Verhol mezi sardce milovaných;
Předce posud žije v nepřervaných
Svazcích bez proměny všeliké,
Vždy se jako dítě zlozvyké
Pěstuji jen v ranách od Ní daných:
Ač můj život strastmi moří všemi,
Sliby proměnivši v nálezy,
V Nebojši a v Daliborku zemi;
Zkouška ta mne předce nepohnula,
Ještě líbám onny řetězy,
Ve které mne ruka Její vkula.