Onemocněl sem byl, chřadlo tělo,
Bolest sápolila v útrobě,
Už sem od poly byl ve hrobě,
Lékařství pak všecko neprospělo;
Aby ještě ovlažení mělo
Sardce v té a jazyk chorobě,
Kapku tokajčiny ve mdlobě
Posléz mi se okusiti chtělo:
Mámli umřít, sem ten důraz dejte,
Řeknu , ale v onu stříbernou
Lyžici jej, co mám od Ní, lejte!
Sotvy že sem drobet usta smočil,
Takou moc má láska příšernou,
Hned sem zdravý z lože svého skočil.