O bych mohel tajmo na se vzíti
Jelena noh rychlých podobu,
Šelbych cválem onu ozdobu
Luk a hájů, řek a břehů zříti;
Pod zemí bych až k ní volil jíti,
Plulbych mořem v ryby způsobu,
Ažbych tam stál, změně osobu,
Kde svým chodí květům vodu čříti;
Kýž se v orla, jenž se pod nebesa
Šíře, dále vznáší, obrátím,
Tambych letěl přes houšť, verchy, plesa;
Ale nelzeť ještě osud hnouti,
Blaze, že tam konám prozatím
V noci ve snách, ve dne v duchu pouti.