Ach! kam ste se předce odebraly
Vy dva krásné roky mládenské,
V nichžto se dvě duše slavenské,
Tak, jak nikdy jiné, milovaly;
Kde sme v zimě ve světnici hraly,
V létě v zahradě se Edenské,
Večer v hudbě, v řeči vlastenské,
V malířství se ve dne cvičívaly:
Kde hned v člunku po Sále sme hlasně
Pěli při slunečka západku,
Hned zas všaké čítávali básně;
Básně, jež má láska stokrát četla,
I pár, na čest Jí a památku,
Přeložila a v ty Znělky vpletla.