O ty, v kterém každodenně klekám,
Chráme přirození důstojný!
Tebe ještě mám, i odbojný
I když osud ukrocený čekám;
Tu sám vůkol vzhůru, dolů těkám,
Strom mne v náruč přijme pokojný,
Léky chystá kvítek opojný,
Větrům lkání, selzy dělím řekám:
Ukojiv žel v sladkých snách se žičím,
Volnou, na jediné návěští,
Světy tvořím myslí, světy ničím;
Až mne, tváři vyjasnivše bledou,
Sletlí těšitelé nebeští
Z ráje opět do života vedou.