Kolikráte myslím o tom našem
Národu, a jeho velkosti,
Ale na zlomky a drobnosti
Rozervané zhoubným satanášem;
Pod knížetem, cárem, králem, bašem
Žijícím, co kaluž, v temnosti,
Veždy, duchem pelným žalosti,
Volám takto za Izaiášem:
„Rozmnožil si národ tento, Pane,
Ale nezveličils veselí!“
A v tom selza z oka mého kane;
Nebo všeho světa zlořečenství
Na velký se národ schumelí,
Nepomkneli dále člověčenství.