Sám sem někdy myslel, že už svému
Losu vzdorovati nebudu,
Ani odpor klásti osudu,
Jenž můj národ tlačí, ohromnému;
Svět se předce nehne k vůli tvému
Asnad mámivému přeludu,
A kdo může říci bez studu:
Toto učiň! Bohu všemoudrému?
Než jak hada chraň se této hnilé
Nízkých mudrolantů podušky
Každý, kdo má sardce ušlechtilé;
Bůh, když běhu světa cíle značil,
Neproměnil duše na služky,
Ale právo dcer jim dáti ráčil.