Neuctí tě žádná v světě jména,
Nedosáhne důvtip básníře,
Rytce nástroj, kytka malíře,
Z ruky tvorné padne zapýřená;
Já jen cit mám, duše vyvolená,
Zpěv můj platí dluhy v nemíře,
Stud mi ousta víže u víře,
Že tam budeš žalmy kůrů ctěna:
A však, kdyby zvláštním někdo nadal
Tužbu srdce mého jazykem,
S nimi bych i tu již horliť žádal;
Než i takby slovo na rtech dlelo,
Co má voliť v zbytku tolikém:
Cnost či krásu, ducha čili tělo.