O by aspoň spíše zapomnělo
Sardce na vše Její okrasy,
Na blesk očí, na rtů ohlasy,
Snad by ještě jednou ozdravělo;
Jináčby teď pozor na se mělo,
Aniž vedlo s bohem zápasy,
Radějiby Tater úžasy,
A strach pouští, nežli lásku pělo
Ach to ale nelze sardci mému,
A však blud jest po Ní bažiti,
Bez naděje láti losu svému;
Zapomenout? ne, to možná není,
Raději chci věčně toužiti,
Volím nemoc, nežli ozdravení.