Ráno včasně, co jen zmiznou svodní
Snové o Ní příštím jitřenky,
Bývají mé pervé myšlénky:
Přijdeli dnes aspoň psaní od Ní?
Pak chvil čísla, dlouhých jako sto dní,
A míl čítám ode milenky,
Až, když měsíc patří v studénky,
Žel, dnem zklamán, oči rozpovodní:
Proč pak svět si štěstí mladých lidí,
Ach, proč lásky více nešetří,
Která život dává, krášlí, řídí!
Kdybych mohel, sámbych zlaté mosty
Od hor k horám zdělal v povětří,
Aby láska zvláštní měla posty.