Pravdivé jest ono přísnotvárné
Starých věků i dnes vyrčení:
Že je krása, zboží, umění,
Ano všecko pode sluncem marné;
Však bych jedno z nauky té kárné,
Vyňal vedlé svého cítění,
Tak jest božské jeho vzezření,
Tak jest milé, vděčné, čisté, zdárné:
Krásu míním, tuto dceru boží,
Když si, nebe na čas nechavši,
Zemské roucho, jako panna, složí;
Nemůž tato, jak ty, zpráchnivěti,
Nýbrž bytů zdejších poznavši,
Zpátkem zase, odkud přišla, letí.