Onna lípa, kde sme mnohé ráno,
Mnohý večer krásný probděli,
Onna lávka pod ní v jetelí
Tam jsou ještě, těmť Ji zříti přáno;
Jak tam nemá bohům býti lkáno,
Kde se proti sobě opřeli,
A co jeden sardci udělí,
Vzdorou jiných stromům bývá dáno:
A však blaze, kdo se volně vyhne
Tam, kde nebe válčí se zemí,
V tísni jich kdo upadlého zdvihne?
Ticho tedy ztratolkavé zpěvy,
Snáze truchlý nářek oněmí,
Krotkost mírní samých bohů hněvy.