Přítomna jsou vždy mi všecka milá
Místa kraje toho drahého,
Kde sme našli jeden druhého,
Kde mne střetla, kde se rozloučila;
Onna louka v háji ušlechtilá,
Motýla kde jala krásného,
Onna jeskyněčka Götheho,
Co nás v dešti na procházce skryla:
Ten břeh strážný, kde Ji sníček bavil,
Ten keř, co Ji, když si na věnček
Růže brala, perstík pokrevavil;
Každý strom, květ, kterého se dotkla,
Posud znám, ba i ten kamenček,
Kde se jednou nožka Její potkla.