V tužby chvatu křídla k letům beru
Tam k ní po široké prostoře,
Když se slunce loučí na hoře,
A hvězd ruky vedou noci dceru;
Nehoví však osud mému peru,
Dálky stokrát více přispoře,
Nežli tomu, jenž svou přes moře
Každonočně navštěvoval Heru:
Jeden cíl než různou máme cestu
Leandře, noc tobě z Abydu
Dosti, a mně týdne málo k Sestu;
Tvému tam jen měkolomné stály
Na překážce vluny poklidu,
Mému tverdé Krakonošů skály.