Darmo lidská peruť za výborem
Tímto tvorů božských poletí;
K jehož tváři mnohá století
Shromážděly krásu sličných forem;
Jak tu horlí jeden s druhým vzorem,
Jak duch viní těla obětí,
Kde však nebe, velkou obětí,
Učí, coby se vším mohlo zborem:
Protož co já koli smělec tanu,
V básněch krásu její slavícých,
Jest jen krůpě z valných oceánů;
A však coby Tybru, Temži, Dnystru
Zníti mělo v řečech tisýcých,
To zní aspoň v jedné, Labi, Istru.