Jítili mám světem nejšířejším?
Mámli státi? čili seděti?
Jen chcy cosy, ano věděti,
Co chcy, umem nelze denně mdlejším;
Host sy kýsy hnízdo v nejtklivějším
Stláti začal srdce poupěti;
Bode, sladí: mám to trpěti?
Či všem výhost péčem dáti zdejším?
Nyní lkám, slzeje od žele,
Hned jsou líce, oči veselé;
Tesklím, plésám opět v dobu krátkou.
Poshovte jen, milí přátele,
A vy mlčte tváři kyselé,
Nechejte mi tuto bolest sladkou.