Nuže tedy Slováci už spite,
Skoroť bude vašem po kmenu,
Nebo, jakby házel na stěnu
Hrách, slov matky Slávy neslyšíte;
Vzdělanější! po cizotách mřite,
Važte nad manželku kuběnu,
Kazatelé! lidu proměnu
Jazyka, ne mravů v uši líte:
Spisatelé! rozmnožujte hříchy,
Na spojení s Čechy repcite,
Zmařte řeč i národ z hloupé pýchy!
Než, když nebe k pomstě tato vaše
Nekajícnost zažhne, nercite
Potom, že ste byli bez Jonáše.