Jaké barvy! jaké spanilosti
Krášlejí vás břehy ozdobné,
Samé modré, něžné, předrobné
Nezabudky vidím vůkol rosti;
Ach, já znám tam v kruté dalekosti
Oči docela vám podobné,
Utište mé kvěle žalobné,
Posilujte sardce ve stálosti!
O bych sem vás kvítky nebeoké,
Tam k Ní přesaditi v stavu byl,
Od Rákoše k Sále stříbrotoké;
Jenby ste Jí jméno řekly vaše,
Znalaby, že sice pohubil,
Nezničil však osud svazky naše.