Na hor chlumy, na najvyšších čela
Skalin lezu před svou nesnází,
Z břehů k spádům, z hlubin na srazy,
Jako sarna střelcem ovdovělá;
Však mne i tam tráplivého smělá
Milka ruka ještě sprovází,
Perstem chytrým líčíc obrazy,
Jakby Ona před očima chvěla:
Kliď se, zběhu šalný, vzdorně řkoucí
Kráčím na kraj příkré sterminy,
Tu tě, tu vás verhu ňádra žhoucí!
Už už padám kleje lidi, bohy,
Anť, ó dive! v lůnu roviny
Stát se najdu, neuraziv nohy.