Neuctí tě žádná v světě jména,
Nedosáhne důvtip básníře,
Rytce nástroj, kytka malíře
Z tvorné ruky padne zapýřená:
Já jen cyt mám, duše vyvolená,
Zpěv můj pro tě mdlý dech zefíře, 4)
Stud mi ousta víže u víře,
Že tam budeš žalmy kůrů ctěna.
A však, kdyby zvláštním někdo nadal
Tužbu srdce mého jazykem,
S nimi bych i tuto horliť žádal;
Než i takby slovo na rtech dlélo,
Co má voliť v zbytku tolikém:
Ctnost, či krásu, ducha čili tělo.