Slavský národ rovným se mi zdává
Pokojnému býti potoku,
Který ve zdlouhavém pokroku,
Ale silně k cíli svému plává;
Jestli hory v běhu nalezává,
Teče rovinami po boku,
A tu ráje tvoří v homoku,
Městům tiché požehnání dává:
Naproti pak jiní národové
Jsou zas valným proudům podobní,
Třeskem, pleskem cesty troucím nové;
Než když zmiznou vluny jejich mutné,
Ach tu po nich lidé chudobní,
Louky bahna, a vsi rumy smutné.