Nyní že se valně sardci mému
Písně zlatorýmé vylíte,
Když se k místu tomu blížíte,
Kde sloup slávy stkví se Sobieskému;
Ať jej všemu světu křesťanskému,
Stambulu i Mekce hlásíte,
Zvláště před očima deržíte
Šprevě tam, tu Istru nevděčnému:
Korouhvi pak, kterou syn ten Slávy
Měsíci vzav kříži věnoval,
Tento nápis neste do Varšavy:
„O by celá Europa to znala,
Že ji trůn ten někdy retoval,
Který ona potom stroskotala.“