K jakémuže ústí na sirotčím
Člunku tom můj život přijechá?
Nikde pokoj, nikde utěcha,
Břeh se terhá se mnou, kam jen kročím;
Národ můj jest zarputilý otčím,
A vlast nepříznivá macecha,
Proto, jako syn, jenž zanechá
Rodičů dům, po světě se točím:
Za obě ty ztráty hledati šel
Aspoň v lásce sem si náhradu,
Ale z deště pode žlab sem přišel;
A v těch bídách duše starostlivost
Žádný jiný lék a poradu
Nenalezá, jenom terpělivost.