Načby proto sardce naše chladlo,
Nač se pohřížilo v truchlotu,
Že sme našli práznou pustotu,
Kterou žádné netklo ještě rádlo?
Vítěztví to nechci, jenžby padlo
Z nebe dolů na zem bez potu,
Volím chudou směs a mrákotu,
Aby svět byl, kde nic předtím vládlo:
Arci, že jdou jiní cestou hladší,
Těžce mi a pozdě za nimi,
Tím sme ale a náš národ mladší;
My, co jiní dokázali, známe,
Než to skryto přede jinými,
Co my v knize lidstva býti máme.