Tenby vtipu zradil ochabělost,
Jábych dílo začal daremné,
Kdyby někdo žádal odemne,
Abych částky líčil a ne celost;
K nemožnostem ať se netře smělost;
Světlo slunce jestiť příjemné,
Ale zraky tomu rozemne,
Kdo chce patřiť přímo v jeho skvělost.
Tak též i tu: Jdeli oko blíže,
Málo vidí z darů velikých,
Neb duch křehne, slova zmatek víže;
To však zřejmo již i z dalekosti,
Žetě celá živé všelikých
Pantheon krás, umu a vší cnosti.