Slávie! ó Slávie! ty jméno
Sladkých zvuků hořkých památek,
Stokrát rozervané na zmatek,
Aby vždycky více bylo ctěno,
Od Uralů Tatrám na temeno,
V pouštěch, kde má rovník počátek,
Až kde slunka mizí dostatek,
Království jest tvoje rozloženo!
Mnohos nesla a však křivdy činů
Nepřátelských všecky přežila,
Ba i špatný nevděk vlastních synů;
Tak, když jiní snadno v půdě měké,
Ty si trůny sobě tverdila
Na století rumích dlouhověké!