Láska, totiž pravá, ne ta bájná,
Nikdy sama jedna nechodí,
Jako z matky se z ní narodí
Hned i pravda a cnost nebedajná;
Kam se pohne, nevinnost ji hájná,
Nauka, čest i síla sprovodí,
A co náboženstvu lahodí
Více nežli lkání její tajná?
Naděje a radost v tváři její,
Jako ranní rosa u růže
Jarokvětné, spanile se skvějí;
Láska jest všech velkých skutků zárod,
A kdo nemiloval, nemůže
Ani znáti, co je vlast a národ.