Když sem já sám v sobě toto říkal
V soumrak při Jezerce studnici,
Holoubek mne v sejčka kuklici
Šustem křídel ze sna toho zmykal;
Strašně, jakby příval z tuče stříkal,
Letěl k staroměské radnici,
A tu k rozloučení na špici
Dvadcet sedem kráte zakuvikal:
Šíře dále ku slyšení byla
Ona smutných zvuků písnička,
Až i zmatek živlů způsobila;
Vicher dul a země v třesu vyla
Tak, že ve Vídni tím hlavička
Štěpánské se věže nakřivila.