Skip to content
1793–1852

239. Hřích je ovšem velký, vražda vzteklá,

Jan Kollár

Hřích je ovšem velký, vražda vzteklá, Krádež, zrada, žhářstvo, otravy, Hodny, aby mečem popravy Krev a duše z těla jejich tekla;

I lež, pýcha, závist svod a směklá Chlípnost číhající na mravy, A jak slují onny ohavy Přišlé na zem z horoucího pekla:

Však znám draka s tváří černochudou, Proti němuž tyto úlomky Hříchů, ještě sněhu bělší budou; Ten sám loupí, repce, učí zlému,

Bije sebe, předky, potomky, A zní: Nevděk ku národu svému.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.