Znám sic mnohou ušlechtilou hlavu,
Jakých v cizině snad nemnoho,
Chlouby pronárodu onoho,
Jenž má slávu jména, řeči, mravů;
Než kdo jest jim přednost dáti v stavu?
Aniž haňme chválou někoho,
Ačť bych já znal předce jednoho
Jenž jest – ale sardce všechněch Slavů:
Ty všech vděkyň spolu pěstoun, chovan,
Buď ti dána tichý Genie,
Čest ta, které nám si nabyl: Slovan!
Byť i vyschlo lože Veltavino,
Tvoje, dokud stane Slávie,
Jméno, Mladon, vděčně bude jmíno.