Skryl se Říp a Libušina dvora
Zlaté sídlo téměř spatřeno,
Ano náhle slunce zatměno,
Sardce strach a nohy jala vzdora;
Kde jsem? kam jdu? a co za potvora
Tam své kostmi věnčí temeno?
Čí krev, hroby? – a v tom zakleno
Hromem z Krakonošů: „Bílá Hora!“
Zpátkem noho z hory nade každou
Černost tmavých nocí černější,
Medea to česká s dítek vraždou!
Milek selzy z oka mého zetře,
K Veltavě pak cestou přímější
Neseme se v libědchnoucím větře.