Osoba ta putující s námi
Byla sice krásy vznešené,
Ale roucho měla zhyzděné
Všebarvými vůkol záplatami;
Caparty a kusy se špinami,
Darmovisy, prýmy upstřené,
Byli ze všech krajin vlepené
S velkými té paní poškvernami:
Když se v studu od nás oddálila,
Šeptám: zjev mi, bůže křídlaté!
Kdoby divná matrona ta byla?
To jest, dí on, sama Česká země
Zosobněná, a ty strakaté
Hadry jsou v ní cizozemců plémě.